Trenér František Macháček

Samostatnou stránku bych chtěla věnovat trenéru Františku Macháčkovi. František Macháček , rodák ze Žlebských Chvalovic, už jako malý kluk běhal za míčem a hrál fotbal. Od svého mládí hrál aktivně s mužstvem Žlebské Chvalovice. V roce  1971 se stal trenérem "A" mužstva. Fotbal měl jako koníčka, možná , že i velkého koně, všechen volný čas věnoval tomuto sportu. Zcela jistě se stal nejvýraznější osobností  chvalovického fotbalu.

Fotbalové paměti Františka Macháčka:

Narodil jsem se 4.7.1938 ve Žlebských Chvalovicích jako mladší ze dvou sourozenců. Od útlého mládí jsem měl ze všeho nejraději míč. A protože nebylo peněz na zbyt , tak mým prvním míčem byl hadrák. Ušil jsem si ho z dámského baretu a vycpal ho senem. Na vrata stodoly jsem nakreslil bránu a tím bylo vše hotovo. A co vám budu povídat, vrata jen duněla. Často jsme hrávávali na louce pod Kuchyňkou. Starší kluci z Obicek si udělali hřiště na malém kopci . Však je to tam do dneška znát. Bylo malé, ale hrálo se tam o sto šest. Pamatuji se na vznik hřiště na paloukách. Posledním domkem byli Cypriánovi, za jejich domem první palouk byl náš, který vedl až k lesu. Těch dílců tam bylo několik, už se nepamatuju čí který byl, ale tam se to hřiště začalo. Kopalo se motykama, krumpáči, na kolečkách se hlína rozvážela i na takovém malém čtyřkolovém vozíku.

Moje fotbalová éra začala ve škole, kde jsem hrál za školní jedenáctku. Po odchodu ze školy v 15 letech jsem začal hrát za chválováky v družstvu dospělých. No samozřejmě na černo. Pamatuji se jak se registrační průkazky měnily s mým jménem, ale hlavně datem narození. Když jsem poprvé přinesl domů drez na vyprání, maminka ho držela nad špalkem, a že to sekerkou všechno rozseká, že mně to nedovolí, že jsem moc malý , a že mě tam někde zakopnou. Tatínek byl pro, a tak to vše zažehnával a nakonec maminka ten drez vždycky vyprala. Škoda, že se z těch dob nezachovaly žádné zápisky. Vidělo by se, že jsem byl dobrým střelcem gólů a bylo těch zápasů málo, ve kterých jsem nedal alespoň jeden gól. V sedmapadesátém roce jsme měli dobrý mančaft. V tomto roce jsem jako 19 letý narukoval na vojnu. Jednou jsem si o dovolené zahrál za Chvalovice a to bylo vše. Když jsem se z tý vojenčiny vrátil domů, tak už se ve chvalovicích nehrálo. Tenkrát se změnily okresy, my jsme připadli pod Chrudim a tím byl s fotbalem konec. Asi dva zápasy jsem hrál za Ronov, ale tam mě to nebavilo, a tak byly kopačky na hřebíku. Krátce na to jsem se oženil, a tak byly jiné starosti. V roce 1971 se zrodil nápad pokračovat s fotbalem. Dál sehrálo se pár přátelských zápasů, ve kterých jsem si také kopnul a založilo se mužstvo s přihlášením do okresní soutěže. V té době jsem se stal trenérem. Začátky byly těžké, problémy byly hlavně s placem, byl malý, neměl potřebné rozměry. A tak se začalo rozšiřovat. Přijel bagr z Prachovic a hřiště rozšířil. Mezitím jsme hrávali v Ronově. Jaká hrůza se však stala. Hřiště se nám zasypalo zeminou. Svah nad hřištěm se dal do pohybu a to vše se ocitlo na hřišti. A tak začaly znovu práce. Přijely buldozery a hrnuly a hrnuly. Peněz na tuto akci bylo málo. A tak se žádalo na okresním fotbalovém svazu v té době byl v Praze a předsedou byl pan Hyml. A ten nám přidělil 250 tisíc korun. A tím bylo vše zažehnáno. Hřiště v dnešní době je ve velmi pěkném stavu. Celé pěkně zatravněné. Mančaft se omladil a vede si v soutěži dobře. Můj trenérský post byl ukončen v roce 2004 s jednoročním přerušením. V současné době se občas dojdu podívat na některý ze zápasů.

Při oslavách 65. výročí založení fotbalu jsem byl pozván na oslavy a byl jsem obdarován čestným uznáním za významný a výjimečný přínos k rozvoji fotbalu předsedou okresního fotbalového svazu Vojtou Čižinským. A byl mi předán dárkový koš, almanach a DVD s obrázky. Těchto oslav se zúčastnil bývalý reprezentant České republiky pan Zikán.